Kafka v Itálii č. 17 – Riva del Garda

Franz Kafka v Riva del Garda

V září roku 1913 Kafka zakončil svou cestu po Itálii pobytem v sanatoriu doktora von Hartungena v severoitalském městečku Riva del Garda, kde trávil svou zdravotní dovolenou již v roce 1909. V sanatoriu se zamiloval do dívky, kterou v korespondenci a ve svých denících označoval vždy jen iniciálami G. W.

V dopise datovaném 29. prosince 1913 o dívce informuje Felici Bauerovou, s níž v dopise z Benátek z 16. září 1913 zrušil zasnoubení.

„Myslím, že teď musím být naprosto pravdivý a že Ti musím říci něco, o čem se až dosud v podstatě nikdo ode mne nic nedověděl. V sanatoriu jsem se zamiloval do jedné dívky, bylo to dítě, asi 18 let, Švýcarka, která však žije v Itálii u Janova, pro mne tedy bytost dokonale cizí, cizí, zcela nehotová, ale podivuhodná, navzdory své churavosti velice vzácná a opravdu hluboká. V mém tehdejším prázdném a bezútěšném stavu se mě mohla zmocnit i mnohem bezvýznamnější dívka, můj lístek z Desenzana máš, byl napsán asi 10 dní předtím. Mně i jí bylo jasné, že k sobě vůbec nepatříme a že po uplynutí těch 10 dnů, které jsme měli, musí všechno skončit a že nesmí být napsán ani dopis, ani jediná řádka. Přesto jsme znamenali jeden pro druhého mnoho a já jsem musel vynaložit velké úsilí, aby při loučení nezačala před celou společností vzlykat, a já jsem na tom nebyl o moc lépe. Tím odjezdem všechno skončilo.“

Setkání s Švýcarkou pro něj ovšem mělo zvláštní význam, jak si poznamenal ve svém deníku dne 15. října 1913:

„(…) Pobyt v Rivě měl pro mne velký význam. Poprvé jsem porozuměl křesťanské dívce a žil takřka úplně pod jejím vlivem. Nejsem s to zapsat o tom něco, co by bylo podstatné pro vzpomínku. (…)

A následně 22. října 1913:

„(…) Sladkost smutku a lásky. Jak se na mě v loďce usmívala. To bylo ze všeho nejkrásnější. Neustále toužit po smrti, a přece se ještě držet, jedině to je láska.“

🖋 Franz KAFKA, Dopisy Felici, Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1999, s. 540, 541. Srov. Franz KAFKA, Deníky 1913-1923, Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1998, s. 28, 32.