Franz Kafka v milánském Dómu.
Při své návštěvě Milána v roce 1911 nemohl Franz Kafka s Maxem Brodem minout jednu z nejznámějších historických dominant města – katedrálu Narození Panny Marie (Milánský dóm). Kafkův první dojem z chrámu byl ovšem spíše negativní.
"Chrám obtěžuje svými nesčíslnými hroty."
Přesto se jej rozhodli navštívit. Vnitřek katedrály je uchvátil svou rozlehlostí.
"Chuť podat architektonický obraz chrámu, protože chrám představuje ve svém celku ryzí architekturu, v největší části nemá žádné lavice, u sloupů jen málo soch, nepočetné a vždy temné obrazy až na vzdálených stěnách a jednotliví návštěvníci jsou na kamenných deskách podlahy rozestaveni jako měřítka jeho rozlehlosti."
Nakonec vystoupali na střechu dómu, aby se pokochali výhledem na město.
"Výstup k chrámové střeše. Mladý Ital, který jde před námi, nám výstup usnadňuje tím, že si pobrukuje jakousi melodii, zkouší si svléknout kabát, nakukuje do škvír, jimiž je vidět jen sluneční opar, a pokaždé ťukne na číslo oznamující počet schodů. – Výhled z předního střešního ochozu."
🖋 Franz KAFKA, Deníky z cest, Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1999, s. 32, 35.