Během staletí se na kratší dobu v Itálii ocitlo několik českých hudebníků a skladatelů, aby zde načerpali znalosti, zkušenosti a inspiraci. Byli však i tací, kteří se rozhodli zůstat. Vedle Josefa Myslivečka bychom neměli zapomenout na Václava Pichla (1741-1805), který byl skladatelem a kapelníkem na dvoře milánského místodržícího arcivévody Ferdinanda Karla Habsbursko-Lotrinského.
Rodák z jihočeského města Bechyně byl ve své hudební kariéře velmi úspěšný. Složil okolo 400 skladeb, z nichž některé se hrály při tak významných událostech, jako byly např. oslavy císařské korunovace Leopolda II. ve Frankfurtu roku 1790. Dvacet let působil v Itálii jako dvorní skladatel u arcivévody Ferdinanda. Pichl tuto prestižní pozici získal na doporučení Marie Terezie, Ferdinandovy matky, která stejnou funkci odmítla roku 1773 svěřit W. A. Mozartovi, jelikož ho nepovažovala za dost vhodného.
Václav Pichl se jako kapelník a skladatel osvědčil, staral se o hudbu, která zněla nejenom v milánském Palazzo Reale, arcivévodově rezidenci. Stal se i členem filharmonické společnosti v Mantově a Bologni a hudebním ředitelem v Monze u Milána, kde si Ferdinand vystavěl nový impozantní palác. Byl považován za významného skladatele své doby a mezi své přátele řadil Josepha Haydna nebo Luigiho Cherubini. Po francouzském vpádu do Lombardie se uchýlil do Vídně, kde později i zemřel.
Pichlova tvorba, dnes trochu zapomenutá, určitě stojí za poslech!
Symfonie G-Dur (London Mozart Players):
Zdroje:
Stanislav Bohadlo, Wenceslao Pichl a jeho neznámé dopisy, in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. H, Řada hudebněvědná, 2003-2005.
