Po svém návratu do Evropy, kdy se skladatel zprvu usídlil v Nice, se kromě komponování také občas vydával na cesty. Cílem jednoho z výletů se v dubnu roku 1954 stalo italské Arezzo. Slavné toskánské město mu bylo doporučeno k návštěvě přítelem. Podívat se měl obzvláště do tamní baziliky sv. Františka z Assisi.
V bazilice se ukrývá významný cyklus fresek od Piera della Francescy, který byl po mnoha letech práce dokončen roku 1452. Po staletí je obdivován jako jedno z vrcholných děl renesančního umění. „Legenda o kříži“ oslovila Bohuslava Martinů natolik, že se rozhodl obrazy, které viděl uvnitř kostela, přetvořit v hudbu. Tak v následujícím roce 1955 vznikla skladba o třech částech s názvem „Fresky Piera della Francescy“.„…jsou pro velký orchestr, tři věty jako suita. Samozřejmě to není deskriptivní, ale vyjadřuje to ten dojem, který na mě ty fresky v kostele v Arezzu učinily. První věta je ta známá skupina žen s královnou ze Sáby, druhá je Sen Konstantinův a třetí je povšechný dojem z fresek. Tak teď to víš vše. Je to hodně impresionistické.“
(Dopis sestře, 8. června 1955)Kompozice Bohuslava Martinů je dodnes ceněna právě pro vystižení skladatelových pocitů a představ, které v něm fresky podnítily. Doporučujeme k poslechu!
Zdroje: Jaroslav Mihule, "Martinů. Osud skladatele", 2002.
Gregory Terian, Bohuslav Martinů in Italy, in: Bohuslav Martinů Newsletter, vol. IV, no. 1, January – April 2004. (S díky panu Martinu Ledvinkovi z Institutu Bohuslava Martinů)
