Dovolujeme si vás informovat o jedinečných akcích, které pořádá Velvyslanectví České republiky v Itálii ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha a Honorárním konzulátem Bari, Českým Centrem Řím a Českým Centrem Milán k oslavám 80. výročí konce 2. světové války. K tomuto jubileu připravujeme tři akce, a to hned ve třech italských městech – v Bari, Miláně a Římě.
K programu
Dne 14. dubna 2025 se v prostorách Státního archivu v Bari bude konat konference a inaugurace výstavy. Této události se zúčastní velvyslanec České republiky v Itálii PhDr. Jan Kohout. Konference bude začínat v 10:00 a potrvá do 13:00 hodin. Tentýž den bude ve spolupráci s Českým Centrem Milán na Generálním konzulátu v Miláně zahájena výstava válečných plakátů. Výstava v Bari potrvá do 31. května 2025.
Den poté, tedy 15. dubna, se přesuneme do Říma, kde v prostorách Velvyslanectví České republiky v Římě proběhne tatáž konference jako v Bari, a to za účasti Velvyslance České republiky v Itálii, ředitele Českého centra v Římě a v Miláně Mgr. Roberta Mikoláše a ředitele Vojenského historického ústavu Praha brigádního generála Mgr. Aleše Knížka. Akce bude zahájena v 17:00 hodin.
Československé zvláštní operace z Itálie, 1944-1945
Druhá světová válka neprobíhala pouze na širokých frontách, ale prostřednictvím vojáků se zvláštními úkoly i hluboko v zázemí. Na počátku této fascinující historické epizody stálo rozhodnutí britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, že život v okupované Evropě se musí stát Němcům nesnesitelným. Pomocí nově založeného útvaru zvláštních operací (SOE) a speciálně vycvičených mužů s patřičným množstvím výzbroje, výbušnin a notnou dávkou odvahy, měla být „zapálena Evropa“.
Od konce roku 1940 začal probíhat i u československé jednotky na britských ostrovech výběr vhodných adeptů pro budoucí nasazení do akcí, jejichž podoba měla zatím jen velmi nejasné obrysy. Na začátku roku 1941 se již začalo s přípravami na vyslání prvního vojáka tajné války- muže v civilním oděvu. Myšlenka provádění zvláštních operací daleko za frontou nebo hluboko v týlu nepřítele si vyžádala i úvahy o možnostech dopravy příslušných sabotážních skupin či agentů. Padákový výsadek se v případě vnitrozemských okupovaných teritorií ukázal být ideálním (či spíše jediným možným) způsobem.
Československé výsadkové operace lze rozdělit na tři hlavní vlny. První období začalo v podstatě pokusem s vysazením jen málo vycvičeného parašutisty v dubnu 1941. Vzhledem k neúspěchu této akce se přistoupilo k důkladnějšímu výcviku budoucích parašutistů. Následovaly skupiny se spojovacími úkoly na podzim a v zimě 1941, společně asi s nejznámějším výsadkem ANTHROPOID, jehož úkolem byl atentát na Reinharda Heydricha. Období 1. vlny uzavřelo několik skupin organizačních, sabotážních a ještě jedna teroristická na konci dubna 1942. Celkem bylo vysazeno 27 parašutistů. Drtivá většina těchto mužů se konce války nedožila.
Druhé operační období bylo zahájeno v říjnu 1942 skupinou ANTIMONY, avšak již dubnu 1943, z důvodu sestřelení dvou letounů se sedmi parašutisty nad Mnichovem, bylo ukončeno. Zdokonalená německá protivzdušná obrana již byla příliš velkým rizikem pro letouny z Velké Británie.
Poslední a nejpočetnější vlna operací byla spuštěna díky možnosti provádět kratší lety ze základen na území Itálie. Na přelomu let 1943 a 1944 se na italských leteckých základnách začali objevovat britští a američtí letci a vojáci. Postupně k nim přibyli i polští letci perutí pro zvláštní úkoly a několik desítek československých parašutistů připravovaných pro operace ve své vlasti. Jejich dočasným domovem se staly objekty v Locorotondu, Fassanu, Monopoli a zejména Lauretu.
Tyto parašutistické skupiny byly charakteristické větším počtem osob a důkladnějším výcvikem a výbavou. Českoslovenští parašutisté přijížděli z Velké Británie postupně, některé skupiny byly odeslány do operací během několika dnů, zatímco jiné čekaly na svůj úkol dlouhé měsíce.
Výraznou postavou československé základny v Lauretu byl nadporučík Rudolf Hrubec, zkušený instruktor a parašutista, který byl nakonec v září 1944 odeslán jako velitel operace SILICA do prostoru Severní Itálie, kde měli navázat kontakt s českým Vládním vojskem. Spolu s druhým členem výsadku zahynul při havárie letounu v horách.
Celkově odletělo z Itálie na území protektorátu Čechy a Morava třináct skupin se 44 parašutisty. Z nich se konce války dožilo 33 mužů. Skupiny vysazené z Itálie plnily na území protektorátu významné zpravodajské a spojovací úkoly a vytvářely kolem sebe rozsáhlé sítě spolupracovníků. Ze základen v Brindisi a Bari byli někteří českoslovenští parašutisté odesíláni i do akcí s úkoly na území bojujícího Slovenska, Francie, či Jugoslávie.
České a československé vojenské odbojové aktivity v Itálii ve 2. světové válce
PhDr. Jiří PLACHÝ, Ph.D. – V Itálii za svobodné Československo
Přednáška by se obecně měla věnovat vztahu československé exilové vlády v Londýně k "nové" Itálii, působení čs. vojenské mise u spojeneckého velení na Apeninském poloostrově, která zahájila činnost počátkem prosince 1943 v Bari, problematice československých občanů (uprchlíků, zavlečených osob a válečných zajatců) a úskalím jejich náboru do čs. zahraniční armády. Ve své druhé části se pak zaměří na netypické zpravodajské operace organizované v Bari pplk. Františkem Hieke-Stojem a zpravodajským stykům s americkou OSS.
Mgr. Zdeněk ŠPITÁLNÍK – Československé zvláštní operace z Itálie, 1944-1945
Československé paravýsadky, organizované zpravidla ve spolupráci s britskou SOE, jsou nejčastěji spojovány především s roky 1941-1943, kdy byly podnikány z Britských ostrovů. Dominuje mezi nimi epický příběh mužů a spolupracovníků speciální operace ANTHROPOID, která vedla k likvidaci SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, šéfa RSHA a tzv. zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě, ale i k obrovské vlně nacistického teroru v okupovaných českých zemích. Velká vzdálenost od Anglie stejně jako stále dokonalejší německá protivzdušná obrana však představovaly vysoké riziko. Proto bylo na přelomu let 1943/1944 vysazování dalších desantů přesunuto na výchozí základny ve Středomoří a především z Itálie, odkud to bylo nad okupované Československo blíže. Z Itálie tak byla spuštěna poslední a nejpočetnější vlna československých speciálních operací. Tyto parašutistické skupiny, zpravidla početnější a lépe vycvičené než ty předchozí, našly své dočasné domovy před vlastním vysazením v Locorotondu, Fassanu, Monopoli a zejména Lauretu. Celkově odletělo z Itálie na území protektorátu Čechy a Morava třináct skupin se 44 parašutisty. Z nich se konce války dožilo 33 mužů. Skupiny vysazené z Itálie plnily na území protektorátu významné zpravodajské a spojovací úkoly a vytvářely kolem sebe rozsáhlé sítě spolupracovníků. Ze základen v Brindisi a Bari byli někteří českoslovenští parašutisté odesíláni i do akcí s úkoly na území bojujícího Slovenska, Francie, či Jugoslávie
Mgr. Tomáš JAKL – Vládní vojsko protektorátu Čechy a Morava
Jednou z nejexotičtějších ozbrojených formací na italském území za druhé světové války bylo Vládní vojsko protektorátu Čechy a Morava. Vzniklo ještě před zahájením druhé světové války, kdy po okupaci českých zemí 15. března 1939 záleželo Adolfu Hitlerovi na zachování zdání jakési omezené suverenity vytvářeného protektorátu Čechy a Morava. Vojensky organizovaný sbor byl omezen početně i složením výzbroje. Přesto s ním od počátku počítal československý odboj pro připravované protiněmecké povstání. Také Němci viděli v těchto vojácích potenciální hrozbu. Výsledkem byl odsun většiny vládních vojáků z protektorátu do Itálie v roce 1944 a jeho nasazení při střežení železnic a později jako pracovních jednotek. Příspěvek sleduje organizační a dislokační vývoj Vládního vojska jak ve vlasti, tak v Itálii, až do návratu do osvobozeného Československa v roce 1945.
PaedDr. Jindřich MAREK – Čeští partyzáni v Itálii 1944 – 1945
Záhy po přesunu více než 5000 vojáků protektorátního Vládního vojska z českých zemí k ostraze železničních tratí v květnu 1944, začalo docházet dezercím českých vojáků k italským partyzánům. Do jara 1945 na 800 mužů prošlo na různou dobu různými partyzánskými oddíly. Asi 2/3 z nich se po dohodě s veliteli jednotek CVL (Corpo Volontari della Libertà) přesunuly přes Švýcarsko a Francii k čs. zahraniční armádě a RAF. Mnoho dalších vládních vojáků s partyzány úzce spolupracovalo. Nacisté nakonec nespolehlivé prapory Vládního vojska 4. října 1944 odzbrojili a vládní vojáky nahnali jako pracovní jednotky na stavu opevnění na řece Pád. Tyto stavby Češi až do dubna 1945 sabotovali a poté přešli k postupující americké armádě. Největší boje v řadách italských partyzánů absolvovali čeští vojáci především v létě 1944 v Piemontu. Po válce byla v Československu tato historie ignorována a až v roce 1964 na základě zájmu a pozvání italské strany se první delegace veteránů vydala do Itále a navázala styk se svými italskými spolubojovníky.
PhDr. Prokop TOMEK, Ph.D. – Operace SILICA
Paravýsadky na území nepřítele patří k mimořádným kapitolám československého protinacistického odboje. Od roku 1944 začaly tyto spojovací a diverzní desanty odlétat ze severoafrického a zejména italského území. Jihovýchodně od Bari se nacházela základna československých výsadkářů. Drtivá většina z nich byla vysazena na území okupovaného Československa. Desanty SILICA I a SILICA II ale měly zcela výjimečné postavení. Byly totiž určeny pro italské území. Jen jeden z těchto dvou výsadků byl úspěšný, takže se v Itálii nachází i hroby dvou československých výsadkářů: Rudolfa Hrubce a Bohumila Nocara.
PhDr. Jiří RAJLICH, Ph.D. – “Čeští” letci v Itálii
Pro československé letectvo představovala Itálie okrajové bojiště. Všechny čtyři československé squadrony britského RAF operovaly z Britských ostrovů. V roce 1944 sice vznikl projekt, aby se některé z nich do Itálie přesunuly, ale z jeho realizace sešlo. Přesto však průběh války několik českých letců do Itálie shodou okolností zavál. V roce 1943 nad severní Afrikou, Maltou, Sicílií a Itálií velmi úspěšně bojoval český noční stíhač kpt. Josef Hanuš, příslušník 600. britské noční stíhací peruti. V letech 1944-1945 v Itálii bojovalo ještě několik dalších českých letců, kteří do RAF vstoupili zpravidla mimo československou administrativu. A nakonec je třeba zmínit ještě jednoho důstojníka s českými kořeny (ale s britským občanstvím), který se proslavil jako letecké eso již v bitvě o Británii. Major Manfred Beckett Czernin byl příslušníkem staré české rodové šlechty, náležel k její nejdůležitější vinořské větvi. Jako velmi dobrý a jazykově vybavený znalec poměrů působil v letech 1944-1945 v Itálii ve službách SOE. Dvakrát byl s tajným posláním shozen padákem v severní Itálii. Při druhé příležitosti organizoval místní partyzánské hnutí a 28. dubna 1945 přijal kapitulaci německých vojsk v okolí Bergama.
Fotografie: Příslušníci protektorátního Vládního vojska u italského tanku v Saviglianu v červnu 1944
Autor fotografie: Oldřich Valský, sbírka VHÚ Praha
