Český Betlém

Během adventních a vánočních dní se můžete vydat do Nového Města nad Metují, jež bývá často označováno jako "Český Betlém". Právě na tomto místě se nachází pozoruhodný Měšťanský betlém, který je pokračováním betlémářské tradice v Orlických horách a jejich podhůří. Nedílnou součástí města je také deskový betlém od akademického malíře Jiřího Škopka z Jaroměře tvořený postavami v nadživotní velikosti.

Betlémy a Nové Město nad Metují

Novému Městu nad Metují se mimo jiné přezdívá Český Betlém, a to díky pohledu od Orlických hor, kdy naskládané střechy jakoby vyprávěly příběhy biblického města.

Na tradici betlémů odkazuje expozice Městského muzea, kde je trvale umístěn Měšťanský betlém od řezbářky Jarmily Haldové.

Ten začal vznikat v roce 2001. Vyřezané postavy znázorňují současné obyvatele města spolu s osobnostmi minulosti. Betlém je vystaven celoročně a stále se rozšiřuje. Lidem nabízí možnost zapojit se do rozrůstání betlému - paní Haldová figurky vyřezává podle fotografie či konkrétního přání majitele.

ŠKOPKŮV NOVOMĚSTSKÝ BETLÉM

Deskový betlém od akademického malíře Jiřího Škopka z Jaroměře, který stojí před budovou děkanství, je tvořený postavami v nadživotní velikosti. Vznikal postupně od roku 1998. Každoročně přibývalo šest nebo sedm figur, až se jejich počet zastavil na dnešních šestačtyřiceti.

Zajímavostí tohoto betléma je, že některé z figur mají tváře konkrétních lidí. Svatou rodinu tvoří rodina autora. Svatý Josef je sám Jiří Škopek, Panna Maria je jeho manželka Zdeňka a Jezulátko dcera Markéta. Některé postavy darovníků jsou známí lidé, vesměs ti, kteří se nějakým způsobem při vzniku betléma zapojili – muž s houpacím koníkem je truhlář Vladimír Falta ze Slavětína, jež figury z překližky vyřezal, zámečník s kladivem a kovářskými kleštěmi je Pavel Paďour, který vyráběl ocelové podstavce, vousatý muž v hnědé beranici a světlém zimníku s deskami v podpaždí je Josef Grym ad. Najdeme tu však i řadu dalších darovníků, jejichž pravou identitu neznáme. Jesličky s Jezulátkem svým dechem zahřívá oslík a tele, nechybí ani ovce a další domácí zvířata. O roh bývalé radnice, dnes Spolkového domu a informačního centra, bývá opřen troubící ponocný s halapartnou a hlídacím psem, který nám všem měří náš pozemský čas.

Škopkův betlém můžete na Husově náměstí obdivovat až do konce druhého lednového týdne.

Tradice Betlémů v Čechách

Jesličky patří k Vánocům v českých zemích již po staletí. Původně zdobily jen kostely a chrámy, postupně se ale rozšířily i do domácnosti lidí věřících i nevěřících. Betlémářství tak získalo v českých zemích bohatou tradici. Mezi nejznámější české betlémy patří Krýzovy jesličky a Proboštův třebechovický betlém.

První betlém v českých zemích mohli vidět lidé v Praze v roce 1562 v kostele sv. Klimenta, v dnešním areálu Klementina a někdejší jezuitské koleji. Byl vytvořený v jezuitské tradici, která zahrnovala i divadlo, sloužil nejspíše pro vánoční žákovské hry. Podrobnosti o tom, jak vypadal, se již bohužel nedochovaly.

Od této doby ale byly jesličky nedílnou součástí adventního i vánočního času. Začaly se objevovat v mnoha chrámech a kostelích. Nejstarší dochované jesličky v Čechách jsou v podzemí kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlově. Pod schodištěm je vybudována kopie Svaté jeskyně, byla vysvěcena v roce 1712. Údajně sem pro inspiraci chodíval Bedřich Smetana.

Ne šíření tradice kostelních betlémů se podíleli především jezuité a františkánské řády, v 17. století to v Čechách byli zejména kapucíni. V jejich klášterech se dochovalo několik jesliček. Ty nejvýznamnější jsou v kostele Panny Marie Královny andělů na Loretánském náměstí. Barokní figury představují svatou rodinu a klanějící se tři krále s doprovodem stráží, lučištníků, nositelů darů či pážat se slunečníky.

Lidové betlemářství

Tradice stavění betlémů se ale nerozvíjela pouze v chrámech, v 16. století vznikaly i soukromé šlechtické betlémy. V 18. století se pak tato tradice dostala i do domácností. Lidé si ale jesličky oblíbili a tak si je začali vyrábět a stavět sami doma. Při jejich stavění napodobovali to, co viděli v kostelích, ale vymysleli si i vlastní pojetí betlémů. A tak se v lidových betlémech kromě tradičních biblických postav objevují i postavy, které lidoví betlemáři znali ze svého okolí. Například řemeslníci, horníci či pastýři.

Pro lidové betlémářství byla typická i rozmanitost ve velikosti a materiálu. První lidové betlémy byly ze dřeva, později se vyráběli keramické, papírové, ze šustí a dalších materiálů.

Výroba a stavění jesliček se stala zálibou i pro řadu lidových umělců. Patřil mezi ně i lidový řezbář Josef Probošt, jehož betlém se proslavil až za hranicemi. Proboštův betlém, který je vystaven v Třebechovicích pod Orebem, se totiž stal magnetem čs. expozice na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967. Na jedinečném řezbářském díle pracovali Josef Probošt, Josef Kapucián a Josef Friml plných 40 let. V roce 1999 byl Třebechovický Proboštův betlém prohlášen za národní kulturní památku.

Největším mechanickým betlémem na světě jsou pak Krýzovy jestličky a najdeme je v muzeu v Jindřichově Hradci. Betlém tvoří stovky postaviček, z nich více než 150 pohyblivých. Více než 200letou tradici ve stavění betlémů má také Třešť, nenápadné město v kraji Vysočina. Tamní muzeum Betlémů se svou stálou expozicí nazvanou Betlémářství v Třešti představuje ukázky vývoje betlémářské tradice v celém kraji. Sbírka betlémů zahrnuje papírové betlémy, vyřezávané dřevěné betlémy z 19. a 20. století, ale i betlémy stále aktivních autorů.