Ve čtvrtek 21. března jsme slavili Světový den poezie. V Římě se díky organizaci EUNIC Roma sešlo 16 básníků z různých evropských zemí, kteří na slavnostním čtení měli příležitost přednést své básně. Nechyběla mezi nimi ani česká umělkyně Kateřina Rudčenková a její verše z oceňované sbírky "Chůze po dunách".
Událost proběhla na Maďarské akademii v Římě, sídlící v krásném paláci Falconieri na Via Giulia. Uvedl ji její ředitel László Berény, který připomněl slova významného italského básníka Giuseppe Ungarettiho: „Poezie je kombinace samohlásek a souhlásek, do které však proniklo světlo.“ Obzvlášť v dnešní komplikované době, jak podotkl Berény, je nám tohoto světla zapotřebí.
Každý z básníků, kteří za svá díla sklidili nemálo ocenění, přispěli během večera svým douškem světla. Kateřina Rudčenková přednesla básně ze sbírky „Chůze po dunách“, která vznikla v rámci jejího pobytu u Baltského moře a za níž obdržela cenu Magnesia Litera 2014. Přemítá v ní nad barvami života, momenty lásky i osamění, a vrací se do lotyšského města Ventspils, kde „člověk zažívá pocit konce světa, kosmicky nostalgicky“. Velmi bolestně pak zazněly verše ukrajinské básnířky Oksany Stominy, pocházející z Mariupolu, kde lidé stejně jako v mnoha dalších ukrajinských městech zažívají hrůzy způsobené ruskou agresí. Básně byly prodchnuté obrovským zármutkem, ale také láskou k vlasti a Bohu.
Jak ve své definici řekl Ungaretti: „Poezie umí dosáhnout nedosažitelného.“ Velké díky organizátorům, básníkům i překladatelům za krásnou oslavu, která jí byla věnována.
