Unikátní rozhovor s Francescou Magnini, uměleckou ředitelkou Římského baletu.
ČC: Co Vás přivedlo k tanci? Který moment Vás přesvědčil k tomu, abyste mu zasvětila svůj život?
FM: Taneční studium jsem zahájila po dlouhé aktivitě v umělecké gymnastice. Tanec jsem objevila jen čistou náhodou a nikdy jsem jej už neopustila. Nejdříve jsem se mu věnovala jako mladá tanečnice a poté jako vášnivá badatelka. Praktická sféra se v mém životě vždy proplétala s teoretickou. Velmi brzy jsem zjistila, že být zavřená ve zkušebně, pro mě není to pravé. Z tohoto důvodu jsem zahájila své univerzitní studium na fakultě římské univerzity La Sapienza, která byla teprve v počátcích, co se týče tanečních předmětů, avšak byla extrémně otevřená divadelní avantgardě. I když jsem se rozhodla netancovat, vždy jsem se světem se tance zůstala úzce spojená. Pochopila jsem, že to bude „navždy“. V té době to byla obtížná a riskantní volba. Mohla jsem dělat něco jiného a možná s větším, okamžitým úspěchem, ale věděla jsem, že by mě to neučinilo šťastnou. Celý svůj život jsem tedy zasvětila zkoumání své taneční duše, jak písemně, tak na tréninku, či při produkci představení.
ČC: Během svých studií jste získala titul PhD v oboru digitálních technologií a metodologie divadelního výzkumu. V posledních měsících byly digitální technologie jediným prostředkem, jakým se profesionální i neprofesionální tanečníci mohli představovat. Jakým způsobem technologie přispěla tanci? Jaká je vize Římského baletu pro následující měsíce?
FM: Technologie mě vždy fascinovala. Hlavně tam, kde není považována jen za kulisu, ale i tam kde je prostředkem poznání, podnětem pro mysl, nástrojem k vyšetřování neviditelnosti těla v pohybu. Římský balet byl průkopníkem na národní i mezinárodní scéně v nabídce online lekcí. Nabízel je téměř okamžitě po přerušení všech aktivit na jaře 2020. Online lekce byly strukturovány, a vedeny učiteli, prostřednictvím speciální „personalizované“ platformy, sdílené s uživatelem v době registrace. Každá virtuální třída poskytovala omezený počet míst, což účastníkům zaručovalo možnost být sledování kvalifikovanými učiteli prostřednictvím web kamery. Online lekce baletní školy v Římě, pravidelně vysílané na příslušné digitální platformě, zahájily nový model výuky, který umožňuje každému (mladým profesionálním i neprofesionálním tanečníkům) postupně znovu získat pravidelnost cviku a psychofyzickou pohodu. Tato velmi důležitá zkušenost vedla všechny zaměstnance Římského baletu k aktualizaci svého vzdělání, aby mohli pokračovat ve svých projektech, které již byly v minulosti zahájeny, i na dálku. Týkalo se to především produkce: Première s choreografií Andrea Costanzo Martini, jež byla svědkem nebývalé metody tvorby díky „vzdálené“ spolupráci mezi autorem a umělci. Byla to skutečná tvůrčí výzva, která dala život novým principům, myšlenkám a realizacím tance. Bezprostřední budoucnost tedy spočívá v tom, co bychom rádi nazývali „Kreativita na dálku“.
ČC: V loňském roce Římský balet spolupracoval s taneční skupinou 420people z České republiky, a se skupinami z jiných zemí, na projektu „CLASH!“. Můžete nám něco říct k projektu a česko-italském spolupráci v oblasti tance obecně?
FM: Jako vedoucí projektu financovaného programem Creative Europe CLASH! When Classic And Contemporary Dance Collide And New Forms Emerg (2018-2020), Římský balet zkoumal systémy tréninku, produkce a přenosu klasického a současného tance v plodném srovnání s jinými zeměmi, jako je Polsko, Portugalsko, Bulharsko a Česká republika. Spolupráce s 420PEOPLE byla mojí první spoluprací s Českou Republikou. 420PEOPLE je taneční skupina výrazně moderního stylu. Naše spolupráce byla od začátku velmi velkorysá a otevřená, se zvláštním důrazem na diskusi o otázkách týkajících se rozvoje publika. Konkrétně s uměleckým ředitelem Václavem Kunešem jsme prohloubili téma vyšetřování výcviku dnešních tanečníků, ale také hybridu, interpretačního klíče procesu uskutečňování: propagace tance jako formy relačního umění, kontaktu mezi vizí, hledání nového účastníka, kterého zajímá, co se děje uvnitř a vně kultury. Tato reflexe byla poté rozšířena mezi všemi účastníky projektu a stala se předmětem Mezinárodního festivalu CLASH! Festival se pohyboval na hybridní úrovni, mezi klasikou a současností. Proběhl zcela online ve spolupráci se všemi partnerskými zeměmi. Naše spolupráce bude nepochybně mít pokračovat v prohlubování institucionálních vztahů navázaných s tanečními společnostmi a školami, které se projektu zúčastnily.
